Nedávný článek v Respektu o stavu českého středního školství (článek se týkal hlavně gymnázií) mi vnuknul impuls porovnat systém na střední a na vysoké škole. Článek jsem chtěl napsat už dříve, ale nevěděl jsem, jak téma zpracovat, ale text mě donutil reagovat a promluvit o stavu obou typů škol z osobního pohledu.
Když jsem začal chodit na vysokou školu a pomalu začal vstřebávat vše nové – odlišná výuka, přesuny po městě do různých budov, setkání se s kapacitami ve svých oborech, noví spolužáci, tvorba vlastního rozvrhu a tak dále, myslel jsem si, že uteču. Diference mezi oběma systémy je tak velká, že jsem si říkal, proč aspoň poslední dva ročníky střední školy se alespoň trochu nepodobají VŠ.
„Zájem stranou, důležité jsou vzdělávací programy“
Jistě, při nástupu na gymnázium mi bylo 12 let. Byl jsem ještě dítě, které potřebuje svoji paní učitelku (za tento výraz jsme to na gymplu často schytávali), která mu vše zařídí. Ale postupem času, když člověk dospívá a plno věcí mu dochází, by měl mít právo na větší autonomii, která se sice v mém případě dostavovala, ale rozhodně ne v odpovídající rovině.
Stačí se podívat na výuku předmětů. Po 4 letech nižšího gymnázia jsme měli možnost si vybrat humanitní nebo přírodovědnou třídu. Já jsem byl v té době rozhodnutý, že mé zaměření bude humanitní, byť mnoho příbuzných včetně rodičů jsou lékaři. Humanitní třída se od těch přírodovědných odlišovala hlavně větším počtem jazykových hodin a také tím, že jsme měli méně matematiky a přírodovědné předměty nám končili o rok dříve než v té přírodovědné (ta to měla obráceně – jim v maturitním ročníku odpadl dějepis a základy společenských věd plus měly méně jazyků).
Vždy mě lákala historie, něco ze základů společenských věd, český jazyk i cizí jazyky. V hodinách jsem spatřoval smysl, protože jsem věděl, že mi něco dávají, a že se díky nim mohu dál posouvat. To však nemohu říct o předmětech přírodovědných. Jejich studium bylo utrpení. Doteď nepochopím, k čemu mi bude vědět, co je to Ohmův zákon, rozdíl mezi sudo a lichokopytníky či jak spočítám limitu. Navíc si díky nezájmu už mnoho poznatků z těchto předmětů nepamatuji. Tím ale nechci říct, že přírodovědné předměty jsou méněcenné nebo že by měly mít menší hodinovou dotaci. Jen mi přijde zbytečné, že se student musí učit poznatky z předmětů, o kterých ví, že mu k ničemu nebudou. Myslím, že přírodovědní studenti to mají v obraceném pohledu stejné.
„Mít možnost si vybírat z mnoha volitelných předmětů“
Proto si myslím, že by už na střední škole měl možnost student si vybírat z většího množství volitelných předmětů. Protože přeci jen student ve svých 17,18 letech musí vědět, jaké bude jeho budoucí zaměření nebo alespoň, co ho baví a co nikoliv. No, a pokud by se student mohl učit to, co ho baví a viděl by v tom smysl, byl by jistě spokojenější a škola by už nebyla tou starou konzervou, jak ji dnes studenti a veřejnost vidí.
Co také gymnázia potřebují jako sůl, jsou specializované předměty, kde se student nebude učit jen nudou teorii, ale naopak bude mít možnost si vyzkoušet věci prakticky. Ať už by šlo o mediální gramotnost – studenti by tak nemuseli věřit každé hlouposti, která se objeví v médiích nebo na sociálních sítích, dále pak jistě finanční gramotnost – mladí lidé se přeci také jednou budou starat o své finance, dále pak schopnost mít kritické myšlení, umět komunikovat atd. Našlo by se toho jistě ještě mnoho. Díky těmto předmětům má šanci vzniknout aktivní občanská společnost, která se nenechá opít rohlíkem a nebude tak lehce manipulovatelná některými současnými politiky, kteří jsou v tom mistry. Je samozřejmě skvělé, pokud je student sám aktivní. Škola by ale měla myslet i na ty, kteří zájmem zrovna neoplývají.
Z mé osobní zkušenosti mě také mrzí, že někteří učitelé a vedení školy neocení aktivitu, kterou studenti vyvíjejí. Donedávna jsem psal do časopisu EASY Magazine, který byl tvořen studenty. Na to, v jakých podmínkách časopis vznikal, v něm lidé odvedli skvělou práci. No řekněte si, že píšete do tištěného média pro studenty. Když jsem byl v kvintě, měli redaktoři média doručit do každé školy dopis, ve kterém by žádali její vedení o finanční prostředky na chod a rozvoj časopisu. Vzpomínám si, jak jsem šel za naší zástupkyní ředitele a dopis jí předal. Pověděl jsem ji, o co se jedná, ale aniž by dopis četla, řekla, že se s velkou pravděpodobností prostředky nenajdou. Po čase jsem se ptal našeho šéfredaktora, jestli byly nějaké peníze vybrány, tak odpověděl, že žádné vedení na dopis nereagovalo.
„Plánujte si aktivity na každý semestr“
Po překonání prvotního setkání s reálným fungováním na vysoké škole mi došlo, že prožívám nejlepší období ve svém životě. Stačí si to jen uvědomit – člověk se specializuje ve svém vybraném oboru a chce z něj vytřískat co nejvíce. A to nejdůležitější – má SPOUSTU ČASU.
Zdůrazňuji, že vzdělávání není jen o studiu na VŠ. Určitě by ho člověk neměl nijak sabotovat, ale zároveň se nespoléhat jen na něj. Takže určitě doporučuji mít nějakou aktivitu, spojenou s oborem. Protože později už na to nebude čas – člověk nastoupí do práce, bude si chtít založit rodinu, o kterou se bude muset postarat… Nemalujte si vzdušné zámky a neříkejte si, jak všechno uděláte někdy v budoucnu! Naplánujte si aktivity na každý semestr. Čím více, tím samozřejmě lépe.
Proč jsou aktivity společně se školou tak důležité? Představte si, že jdete na pohovor spolu s vaším spolužákem z vysoké. Zatímco vy jste při studiu měli mnoho aktivit, tak váš spolužák byl tak maximálně na nějaké brigádě ve fast foodu. Logicky koho by měli přijmout? Krom toho získáte daleko lepší rozhled, který je nejen v této době důležitý.
Nikoho nenutím, aby vykonával nějakou činnost proti své vůli. Však vše, co teď zasadíte, vám jednoho dne vyroste a vy své plody sklidíte a oceníte. Proto myslete na budoucnost, dělejte, co vás baví a snažte se to dělat tak, abyste v tom byli nejlepší!