Před časem jsem napsal blog, kde jsem mluvil o tzv. komunistické lůze – dost lidí mi ten pojem vyčetlo v souvislosti, ve které jsem ji použil. Vím, že to nebylo úplně nejlíp vysvětlené, ale pokusím se v tomto blogu pojem objasnit a lépe vysvětlit.
Když jsem minule mluvil o lůze v nemocnicích, nemyslel jsem konkrétní skupinu lidí. Myslel jsem tím typ primitivních lidí, kteří jsou morálně zkažení nebo žádnou morálku nemají a chtějí si vylít své ego na mladých lidech, kteří zatím „opravdový“ svět moc neznají. A je jedno jaký titul nebo pozici člověk má. A přesně takovýhle typ zakomplexovaní lidi, ne samozřejmě všichni, s tátou pracovali. Říkal mi, že to pro něj byla sice nepříjemná, ale cenná zkušenost.
Rád bych ještě pověděl jednu historku. Když se můj děda hlásil na vysokou školu, musel dostat povolení od pouličního výboru. U něj v ulici ho zastupovala uklízečka, naprosto primitivní a závistivá osoba. Děda dobrý kádrový posudek nedostal, ale díky šťastné náhodě se děda na medicínu dostal. Pokud by se ale náhoda nestala, jistě by to ovlivnilo jeho i můj život. Radši ani nechci přemýšlet, jak by to vypadalo.
Nevadí mi rozhodně levice jako taková, respektuji tradiční pravolevé dělení, proto jsem za existence silné ČSSD a nějaké konzervativní partaje (měl bych asi říct ODS, ale ta se hegemonem pravice rozhodně stát už nemůže.). Logickým a podle mě dobrý rešením je střídání se pravicové a levicové (a někdy středové vlády), kdy se „státní“ ideologie mohou slušně vyvažovat. Což samozřejmě teď narušuje ANO nebo Úsvit, které cílí na všechny bez jakýchkoliv programových priorit, prostě budou vládnout, jak se jim bude hodit. Ale to už je jiná debata.
Nesouhlasím ovšem s „radikálními sluníčkáři“. Nevím, jestli je správné ty lidi takhle nazvat, ale pro nejlepší pochopení by to označení asi sedělo. Jsou to lidé, kteří jsou hyperkorektní ke všemu, chtějí jen pomáhat, i když nevidí věci realisticky. O těchto a podobných lidech jsem psal v jednom textu na web Houpací Osel. Píšu tam, že mnoho militantních protibetských aktivistů řeší jen lidská práva, kterými jsou zaslepená, ale neuvědomují si následky svých radikální konstrukcí. Přijde mi, že někteří mají stejnou rétoriku s obráceným názorem jako někteří protiimgrantští rasisté nebo příznivci Zemana. Jako kdyby někteří z nich neměli co dělat, tak půjdou na náměstí exhibovat nebo vehementně přesvědčovat ostatní o svých zaručeně správných názorech.
V praxi když jim člověk něco chce říct, obviní ho, že je fašista (nebo cokoliv jiného). Tohle si také oblíbil mluvčí Ovčáček – sousloví pražská fašistická kavárna se stane asi spojením roku.
Samozřejmě nemůžu do termínu lůza zařazovat jenom levicovou část spektra, pravicoví extrémisté nejsou o nic lepší – stačí se podívat na sdružení IVČRN, Adama A. Bartoše nebo třeba nově zvoleného slovenského poslance Mariána Kotlebu se svou nacionalistickou stranou. Chybí už jen málo, aby se obnovily Hlinkovi gardy, které byly oporou klerofašistického režimu prezidenta Tisa. (Kotleba sám začal kontrolovat vlaky, kde chce bojovat proti kriminalitě, hlavně mladistvých.)
S lidmi tohoto ražení nemá cenu se vůbec bavit, tito lidé nejsou otevření jiným názorům, jiný pohled na svět jednoduše neberou. Takže jediná cesta je trolovat a doufat, že jim dojde, že někde dělají chybu.
Pokud tito lidé zůstanou ve skrytu svých internetových účtů, kde budou nadávat už na kohokoliv, případně vyjdou na demonstrace, kde se nestane nic závažného, tak můžeme být v klidu. Problém bude, až se extrémisté začnou sdružovat do politických stran a budou mít reálnou šanci se dostat do parlamentu. Není tedy radno usnout na vavřínech a mapovat tyto skupiny ještě v zárodku, než budou mít reálnou šanci ovlivnit dění v zemi.