Historická díla nejsou hlavním žánrem naší kinematografie – převládají spíše komedie. Přeci jenom je jednodušší natočit odlehčenou story ze současnosti než příběh ze středověku. Natáčení je často ohroženo různými problémy (vytvořit kulisy a vlastně celou „dobu“, najít herce a hlavně sehnat finance). Je možné, že lidé se o historické snímky vlastně ani nezajímají. Jsou snad Češi vůči své minulosti apatičtí? Nechtějí se zabývat složitými historickými skutečnostmi, a proto si radši pustí Ordinaci nebo Vinaře? Ne že by se lidé o historii nezajímali, ale diskuze přijde až v momentě, kdy se objeví nějaký ten snímek. Jinak nemají důvod se o tématu bavit.
Historický film v kostce – Hus, Dny zrady, Lidice a České století
Pokud chceme mluvit o českém historickém filmu, nesmíme zapomenout na Otakara Vávru. Ten natočil mnoho snímků z různých epoch naší historie. Je mu však vyčítáno, že mohl tvořit prakticky za jakéhokoliv režimu, protože s každým vyšel a točil propagandisticky laděné filmy (zemřel v roce 2011 ve věku sto let). Kritizován je za husitskou trilogii (Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem) kvůli vyobrazení husitů jako prvních komunistů nebo za trilogii týkající se 2. světové války kvůli zveličování SSSR a Rudé armády (Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy). Na druhou stranu je autorem Kladiva na čarodějnice, které vypráví o čarodějnických procesech a krutosti inkvizice. Z filmu se po natočení stal ihned trezorový snímek a do kin šel až po Sametové revoluci.
Po pádu režimu nastal boom filmů, které už nebyly poplatné režimu. Vznikla například Zdivočelá země, Musíme si pomáhat nebo Lidice. Bohužel se však zaměřují většinou na druhou světovou válku a život v protektorátu. V poslední době se naštěstí začali tvůrci zajímat i o vývoj po roce 1948 čili jsme mohli vidět seriál o Janu Palachovi, krimi příběh z 50. let Ve stínu či psychologický snímek Pouta, který pojednává o praktikách STB.
Významným počinem poslední doby je seriál České století, který mapuje nejvýznamnější události moderních dějin od vzniku až po rozpad Československa. Série přistupuje k tématům netypicky a neukazuje známé scény, které jsou často už dost provařené, ale nahlíží do pozadí problémů. Snaží se také nevykreslit postavu jako dobrou nebo špatnou, ale zasadit do kontextu dané doby a situace. Zajímavou úvahovou by bylo, jak by asi autoři seriálu natočili příběh Jana Husa – pravděpodobně bychom se nedočkali upálení a spíše bychom sledovali postupný Husův vývoj až do osudného roku. V tom je historie skvělá, dá interpretovat různými způsoby.
Hlavně ať se točí.
Jistě, dílo by mělo být kvalitní po všech stránkách, každopádně je důležité, aby historické filmy nezapadly a zároveň vyvolaly diskuzi. Historických snímků, jak je vidět, nemáme málo, ale je potřeba hledat inspiraci i ve středověké či novověké historii. Najdeme mnoho témat na zpracování – natočit ještě alespoň část husitských válek, ukázat stavovské povstání, odglorifikovat první republiku… témat je nekonečně mnoho.
Kromě tuzemských producentů jsou tu i zahraniční autoři, kteří se dívají na naši minulost zase z jiného pohledu. Jejich pohled zvenčí na skutečnosti jenom prospěje. Například díky Polce Agnieszce Holland existuje seriál o Janu Palachovi, který režisérka natočila pro stanici HBO.
Diskutovat a polemizovat o národní historii je velmi důležité, každý národ by ji měl znát. Může se zdát, že tím dáváme přednost minulosti před budoucností, ale nebyla to právě historie, která povzbuzovala národ v časech války nebo z ní řada spisovatelů našla inspiraci pro své romány?
Například v současnosti natáčí Petr Nikolaev snímek o legionářích, který by měl být hotový do roku 2018, na počest stého výročí vzniku Československa. Na legionáře se dnes zapomíná a přitom to byla jedna z významných sil, díky kterým vzniklo Československo. A proto doufejme, že tento film nebude raritou a že v budoucnu uvidíme v kinech další příběhy z našich dějin.