Zmíněnou knihu od Petra Ludwiga jsem si pořídil v lednu tohoto roku. Nezastírám, že jsem jako část lidí měl k publikaci skepsi, říkal jsem si, že jedna kniha nemůže člověku pomoct s problémem jménem prokrastinace. Přesto ve mně hřímal také zcela opačný názor, díky kterému jsem výtisk držel v ruce. Nedůvěra byla překonána zvědavostí.
Nebylo to ale vůbec jednoduché. Většinou, když si čas od času koupím nějakou knihu, začnu ji číst v průměru až tak za rok, protože na to nemám jednoduše čas. Nebo to je jenom špatné uspořádání času? Nevím, to ať posoudí ostatní.
Výše zmíněná situace se mi samozřejmě stala. Knihu jsem po koupi prolistoval a pak odložil na poličku.
Samotné téma mě však jednoho dne tak „vzalo“, že jsem si publikaci asi dva měsíce po nákupu vyndal a začal ji číst. Úplně jsem se do problematiky zažral a měl jsem kolem třetiny knihy za sebou. Věděl jsem, že musím knížku přečíst v rozmezí pár dní, jinak vše přijde vniveč. Jenže pak jsem musel studování tématu přerušit a jak dny ubíhaly, ke čtení jsem se nevrátil.
Další šanci jsem si dal při letních prázdninách. To většinou přečtu nejvíce knih za rok, i když se mi taky stalo, že jsem si sebou na cestu vzal hromadu bichlí, přelouskal jsem však jen zlomek z nich.
Když jsem si balil, hodil jsem si i do kufru zmíněný Konec prokrastinace. Šance na úspěch byla velká, protože za dva týdny, co jsem byl doma, jsem dal sedm nebo osm kousků (byly to však povinné tituly k maturitě, u kterých byl potenciál přečtení samozřejmě vyšší.)
Během jednoho dne, kdy pršelo a nedalo se tak ani koupat, ani ležet na slunci, jsem se rozhodl udělat zásadní krok. Přečíst celou knihu za co nejkratší dobu, ať už konečně vím, co se za ní skrývá.
Povedlo se! Výtisk jsem přečetl za jeden den a můj názor, že jde jen o komerční trhák, ve kterém vlastně nic není, se mi změnil. Opravdu jsem rád, že jsem se překonal a knihu nám „v sobě“ (nechci použít frázi za sebou, zní negativně) a mohu z ní čerpat potřebnou inspiraci pro zlepšení osobního rozvoje.
Tady můj text končí. Vzhledem k tomu, že text píšu v Chorvatsku, kde jsem na dovolené, řekl jsem si, že si dám ještě pauzu a s prokrastinací začnu bojovat až po návratu z ní. Rád bych se pak s vámi podělit, jak bude onen „boj“ probíhat. Dávám si tak závazek napsat další blog. Jen se bojím jedné věci. Abych ho nevyprokrastinoval a vy si mohli číst druhý díl článku až za kdoví jakou dobu. Pokusím se vás nezklamat. Držte mi palce!