Jak to bylo ještě tak před pěti šesti lety? Lidé fandili na náměstích, v hospodách, klubech či z pohodlí svého domova. Sociální sítě a internet obecně však daly sportu úplně jiný nádech. A všechno přináší výhody i nevýhody. Díky internetu nám neuteče žádný výsledek, můžeme se přehrabovat ve spoustě statistik nebo sledovat zápas přes livestream.
„Dej tam místo Plekance Voráčka, voe!!!“
To by bylo asi tak všechno z kladů. Teď přichází na řadu to špatné. „Gól!! Do toho! Obléknu si dres, vyfotím selfíčko a vyrazím na Staromák jako! Nevadí, my jsme stejně lepší než Kanada!“ Myslíte, že to jsou výkřiky fandů během MS? Omyl jedná se o facebookové statusy nebo tweety z Twitteru, které kolují v nejrůznějších obměnách po internetech. Nikdo samozřejmě nikomu nezakazuje dávat na sítě to, co chce, ale uznejte, že když takových příspěvků máte třeba dvacet na zdi, říkáte si, jestli jsou daní lidé v pořádku.
Sítě totiž posilují vliv tzv. odborníků na všechno. „Ty voe! Růža tam měla dát Plekance, ten Voráček je marnej!“ – to by normálně chlap zařval v hospodě a půlku půllitru by si vylil na vypracovaný pivní pupek. Místo toho to ale napíše na Facebook a čeká na diskuzi s dalšími, podobnými individui.
Oborníci ale neexistují jenom na hokej. Na internetech se jich mnoho vyzná v ukrajinské krizi, řeší státní rozpočet nebo ví, jak by to mělo být s domácí výukou. Otázkou je, zda tito lidé jsou obyčejní trollové (chtějí rozvířit debatu de facto o ničem a jenom nasírat ostatní) nebo svému postoji bezmezně věří. To už se musíte zeptat jich, já vám neodpovím.
Tak já du si zatím oblíknout dres, vyfotím si selfíčko na Instagram, napíšu statusík na Fejsbůček a zapnu telku. Sportu zdar a hokeji zvlášť. A jako ještě jedna věc voe – kdo neskáče, není Čech jakoby!