Stále si nejsem jistý, zda je naše „demokracie“ ve všech parametrech rovna té „západní“.

Svoboda jako taková není nikde. Je to abstraktum. Vím toho příliš málo, ale nezdá se mi, že by k ní v rámci vybudovaných společenských systémů člověka vedli jak na západ, tak na východ od našich hranic. Třeba jen proto, že je to těžké a málokdo to umí?

Každý společenský převrat (pokud vím) provázely nereálné naděje, vystřídané reálným rozčarováním.

Mládež a nekomunisti o nic takového nestáli, 1968-1969 předvedl možnosti rudé reformy a charaktery jejích propagátorů dostatečně. Pro mě a mé známé měl mnohem větší váhu P.Tigrid a jeho Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu. Psal objektivně a nedělal z rudých nul geroje a zázračné léčitele společnosti.

Něco jak Praotec Čech?
Nebo záškodní diverzanti?

Dále uvádíte, že přestoupení na onen „systém se snad částečně podařilo“.
Zde mne zas v hlavě koktá smysl Vaší formulace „snad částečně“.

Nicméně pokud tam, na Vámi apostrofovaném ´západě´,
“ale svobodná společnost také není,“
pak by přece „snad částečně“ svoboda mohla být v Rusku.

Navíc neznám v nejbližším geografickém okolí nijakou další zemi,
kde by taktéž tak očividně „vnitřně nesvobodné bytosti svobodu vnější přijmout nemohly (i kdyby se nabízela)“ jak dle Vás zde, a proto Zpátky čelem k Masám kupředu levá – neb Slovan všude bratra má.
A ten největší ze všech má navíc olimpijádu!