Reklama
 
Blog | Michal Karas

Lehké je odhalit a odsoudit

Před nějakou dobou uplynulo 46 let od bratrské pomoci vojsk spřátelených socialistických republik, které potlačily Pražské jaro a nastalo tak období normalizace až do pádu komunismu v roce 1989. Sovětská vojska tu pak „dočasně“ zůstala ještě dva roky po revoluci. 

S okupací naší země také souvisí příběh osmi lidí. Lidí, kteří byli tak stateční a protestovali 25. srpna 1968 na Rudém náměstí v Moskvě proti okupaci Československa. Jednou z protestujících byla také Natalja Gorbaněvská. která sebou vzala i svého tříměsíčního syna. Po protestu byla zatčena a v prosinci 1969 nuceně umístěna do psychiatrické léčebny, lékaři jí diagnostikovali schizofrenii.

Skupina udělala vše dobrovolně, nebyla k akci donucena nebo prosena. Uvědomovala si riziko svého jednání. Chování Nataljie Gorbaněvské a i celé skupinky bychom si měli nesmírně vážit. Ukázala velké hrdinství, které vůbec nemusela dělat. Mohlo jí být úplně jedno, že v nějakém Československu se „potlačuje“ kontrarevoluce. Mohla zůstat doma a hrát si se svým synem a „nekazit“ si život. Ona to ale přesto s ostatními podstoupila.

Myslím si, že příběh Nataljie krásně ukazuje, jak lze bojovat s předsudky. Většina národů, ze kterých pochází negativní postavy dějin, je kritizována. Ať už to je Německo kvůli Hitlerovi, Rusko za Stalina (nebo v současnosti Putina). Nemusí se samozřejmě jednat jen o národy – může jít o jisté části společnosti (podnikatelé – všichni kradou, důchodci – volí zásadně komunisty, teenageři – jsou drzí a nerespektují nikoho) nebo etnické menšiny (Romové). Jenže ne všichni obyvatelé jednoho konkrétního státu či sociální vrstvy nejdou ruku v ruce s oficiálním establishmentem nebo všeobecným názorem. Je to jenom v našich hlavách, ale my si to nechceme připustit.

Reklama

Vzpomeňme například na mlynáře Huberta Habermanna, který vlastnil za druhé světové války mlýn v pohraničí. Snažil se pomáhat zdejším obyvatelům a nenáviděl nacistickou ideologii. Na konci války byl však zabit rozhořčeným davem, který ho měl za obyčejného nácka. Kam to až může dojít..

Vždy je jednoduché generalizovat a mít předsudky. Je jednoduché říct, že všichni Romové nepracují, všichni Rusové jsou komunisti a pijí jednu vodku za druhou nebo že všichni podnikatelé získali svůj majetek nepoctivým způsobem. Hrdinství lidí jako Natalji Gorbaněvské či Huberta Habermanna však ukazuje, že nemůžeme všechny členy nějaké skupiny házet do jednoho pytle. Samozřejmě že mnoho lidí se nechalo zmanipulovat režimy, slepě poslouchali dav nebo je ovlivnili média. Někdy tomu nejde zabránit, někdy jde. Proto je důležité si názor na ostatní utvářet po získání zkušeností s nimi a ne je mít zprostředkované od jiných lidí. Podstatná je též „manipulace“médii. Nečtěme jen titulky článků, neseriózní zdroje či média jen jednoho bohatého vlastníka. Musíme studovat problematiku z více úhlů, pohledů. Jedině tak máme šanci si vytvořit objektivní názor.

Ještě se naposledy vrátím k Natalji Gorbaněvské. Velice doporučuji díl Hyde Parku Civilizace, vysílaném na ČT24, který je dohledatelný v archivu na webu. Její vystoupení mluví za vše. Jestli budete mít chvilku, pusťte si ho. Lépe pochopíte, proč člověk riskuje, i když by vůbec nemusel.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama